„Změňte své myšlení.
Změní se Váš život.“
„Pracuji s lidmi, kteří cítí, že už nechtějí jen přežívat, fungovat na autopilota nebo se pořád točit v těch stejných vzorcích.
Ať v podnikání, vztazích nebo osobním životě.“
Lidé si mě vybírají pro spolupráci s:
- komunita a osobní rozvoj po padesátce
- mindset a práce s myšlením
- odblokování emočních bloků bez pitvání minulosti - metoda P.E.T.R.A. (Past Emotional Trauma Release Approach)
- konzultace a mentoring pro podnikání jako živnostník v malé lokalitě
Vyberte si svou cestu...
PO 50 NEZAČÍNÁTE ZNOVU.
ZAČÍNÁTE PODLE SEBE.
- Přejete si žít s větší radostí?
- Toužíte zažívat běžné dny ve spokojenosti?
- Cítíte se nejistí, odkud začít po 50?
Přestože si přejete změnu, neznamená to, že jste v životní krizi. Tak to vůbec nemusí být.
Je ale v pořádku se chtít nakopnout ke spokojenosti a energii. Zažehnout jiskru do běžných dnů.
Poznat nové lidi Vám pomůže k radosti ze života. Je to velká inspirace navázat nová přátelství.
BUDE TO PŘESNĚ TAK,
JAK MYSLÍTE, ŽE BUDE.
- Myšlením si tvoříte svůj život.
- Něco se Vám na něm nelíbí?
- Změňte své myšlení.
Každá myšlenka je tichý příkaz. Váš mozek nehledá pravdu, hledá potvrzení toho, co mu říkáte. Změňte vstup, změní se výstup.
Za každým „nejde to", „nemám na to" nebo „já prostě takový/á jsem" stojí přesvědčení, které Vás zbytečně limituje.
Než změníte situaci, musíte změnit úhel pohledu. Ne okolnosti. Ne lidi kolem.
Jen to, jak se na to díváte Vy.
EMOCE ŘÍDÍ VÁŠ ŽIVOT,
I KDYŽ SI MYSLÍTE OPAK.
- Metoda P.E.T.R.A. rozpouští emoční bloky z minulosti.
- Přináší pocit sebejistoty a vnitřní svobody.
- Bez pitvání minulosti.
Metoda P.E.T.R.A. přepisuje emoce, které ve Vás vznikly v minulosti.
Nepitvá však Vaše zážitky, které Vás zraňují.
Pomáhám mužům, kteří se chtějí cítit vyrovnaní, sebejistí a sebevědomí.
Odblokovávám jejich vnitřní nejistotu.
Pomáhám ženám, které se necítí sebejistě a sebevědomě,
protože jsou ovlivněny situacemi, které je zranily.
NEJSTE VIDĚT,
NEJSTE VOLBOU
- U živnostníků jde především o důvěru a hodnotu.
- Vaše pověst je největší marketingová síla, ne obecný marketing.
- Lepší je jedno lokální autentické sdílení, než deset reklam.
Odemkněte svou odvahu a začněte prezentovat své podnikání naplno.
Jako živnostníci nemůžete čekat, až budete „dost dobří“.
Jděte s kůží ven, tím se přestanete schovávat a začnete být viděni.
Pokud nejste vidět, nejste pro zákazníky volbou.
Nás, živnostníků, je hodně.
Jeden vedle druhého se snaží dávat maximální kvalitu. Nakonec rozhoduje autenticita.
REFERENCE
Největší hodnotu mé práce potvrzují lidé, kteří ji zažili.
Jana Havlíčková
Myslela jsem, že se to nějak všechno samo poskládá. Ve chvíli, kdy jsem se začala učit od Dary, začal se můj život měnit. Mít peníze z podnikání není náhoda. Čerpám z jejich kurzů každý den. Absolvala jsem její kurz o podnikání a taky o "myšlení" MINDSET FIRST.
Netušil jsem, jak metoda P.E.T.R.A. může pomoct. Cítím se mnohem lépe. Mám na čem ještě pracovat. Už vím, že i jako muž je ok mít pocity.
Ne obecné, ale konkrétní situace, ve kterých jsem se ocitla a musela jsem se k nim "nějak" postavit. Kdybych ve spolupráci s Darou nebyla, asi bych časem ztratila odvahu k dalším změnám, ale energie Dary mě neustále nakopávala a dodávala odvahu.
"Její zkušenosti a znalosti jsou pro mě obrovskou oporou a motivací."
"Kdybych se rozhodovala znovu, šla bych do toho všemi deseti."
"Hodinka s Darou, kterou jsem teď měla, způsobila mé znovuzrození."
"Mám hlavu sice úplně v pejru, ale jasnou vizi, jakým směrem se vydat."
Proč název webu a toto logo?
Vyjadřuje jednoduchou myšlenku: stáhnout slupku, odložit to, co nás svazuje, dovolit si žít svobodněji, lehčeji a více podle sebe. Svetr pak symbolizuje pocit bezpečí, klidu a přijetí.
Moje osobní...
Jsou lidé, kteří Vás budou mít radši menší. Ti správní Vás unesou celé.
Když jsem byla malá, dospívala nebo byla mladá žena, moc podpory jsem kolem sebe nezažila.
Ani od učitelů. Ani od trenérů. Pořád jsem byla mezi lidmi, kteří měli potřebu hodnotit, porovnávat a říkat, jaká bych měla být.
Ani v práci. Ani mezi „kamarády“.
Spíš jsem často cítila, že jsem jiná.
A s tím přišlo něco zvláštního.
◦ Lidé měli pocit, že mě musí před ostatními obhajovat.
„Ona je taková, ale…“
„Ona to myslí dobře…“
„Ona je trochu jiná…“
Dodnes vlastně nevím, proč.
Kvůli čemu mě měli obhajovat?
◦ Proto, že jsem byla hlasitější?
Přímější?
Měla vlastní názor?
Nechtěla jsem být stejná jako ostatní?
Nevím.
Jen vím, že když jste dítě nebo mladá holka, podobné věci Vás bolí víc, než si dospělí myslí.
Máma mě učila, že jsem v pořádku taková, jaká jsem.
A měla pravdu.
Jenže když slyšíte dost dlouho, že jste moc, jiná, komplikovaná nebo „svá“, začne Vás to nahlodávat.
◦ Začnete přemýšlet, jestli by nebylo jednodušší ubrat.
Méně mluvit.
Méně říkat, co si myslíte.
Méně být vidět.
Méně být sami sebou.
Jenže přesně tam to začíná být nebezpečné.
Protože když se člověk snaží být dlouho tím, koho chtějí ostatní, postupně se ztratí sám sobě.
Tu a tam mi tekly slzy.
Nikoho to moc nezajímalo.
A možná právě to bylo dobře.
◦ Protože jsem velmi brzy pochopila jednu důležitou věc.
Zachránit se musíme sami.
Ne okolí.
Ne lidé, kteří nám tleskají, jen když se jim hodíme do jejich představy.
Ne ti, kteří nás mají rádi jen ve chvíli, kdy jsme menší, tišší a pohodlnější.
My sami.
Jednou jsem si položila otázku:
◦ Co si o sobě vlastně myslím já?
Ne oni.
Ne svět.
Ne lidé kolem.
Já.
A tam to celé začalo.
Tam vzniká vnitřní síla.
Ve chvíli, kdy si dovolíte přestat čekat na souhlas.
◦ Kdy si dovolíte chtít, co chcete.
Myslet si, co si myslíte.
Být tím, kým jste.
Bez omluv.
Bez vysvětlování.
Bez potřeby, aby Vás všichni chápali.
Protože nebudou.
A to je v pořádku.
Nejsme pro všechny.
Nikdy nebudeme.
A čím víc budete sami sebou, tím víc to některým lidem bude vadit.
Někteří odejdou.
Někteří Vás přestanou chápat.
Někteří Vás budou mít radši menší.
◦ Jenže lidé, kteří unesou jen Vaši zmenšenou verzi, by stejně nikdy neunesli Vás celé.
A to nejhorší, co můžete udělat, není ztratit některé lidi.
To nejhorší je ztratit sebe jen proto, aby Vás ostatní přijali.
Na fotografii, to jsem já na lyžařském závodě. Start je přesně tam, kde jste teď. Stačí se odpíchnout a jet.
Pojďte být odvážní.
Protože někdy opravdu stačí jen o trochu víc odvahy, než si myslíte.
Můžete změnit svou mysl.
Můžete změnit svůj život.
Můžete změnit i věci, které dnes vypadají jako nemožné.
Jenže většina lidí to neudělá.
Ne proto, že by nemohli.
◦ Ale proto, že se bojí, co tomu řeknou ostatní.
Bojí se posměchu.
Bojí se odmítnutí.
Bojí se, že nebudou dost dobří.
A tak raději zůstanou tam, kde jsou.
Já jsem fotografka.
A když jsem měla svou první výstavu, někteří fotografové se mi vysmáli.
◦ Ptali se:
„Co tím jako chtěla říct?“
„Tohle má být umění?“
„Tohle se někomu líbí?“
Mohla jsem si říct, že mají pravdu.
Mohla jsem se stáhnout.
Mohla jsem přestat.
Jenže jsem nepřestala.
Protože jejich názor nebyl silnější než moje nadšení.
Nevzali mi chuť tvořit.
Nevzali mi radost z fotografie.
◦ A o dva roky později jsem získala mezinárodní ocenění.
Pak další.
A další.
Vystavovala jsem v evropských metropolích.
A víte, co je na tom nejzajímavější?
Že kdybych tehdy uvěřila lidem, kteří se mi smáli, nikdy by se to nestalo.
◦ Někdy stačí, aby Vám jeden člověk řekl, že na to nemáte.
A Vy tomu uvěříte.
Jenže spousta lidí mluví hlavně ze svých vlastních strachů.
Neříkají Vám, co dokážete Vy.
Říkají Vám, co by si sami nikdy nedovolili.
Nenechte si ustřihnout křídla od lidí, kteří sami nikdy nevzlétli.
Jsme tím, kým jsme se rozhodli stát.